Kdo chce vidět celý ceremoniál je na: https://www.youtube.com/@FITESCHANNEL

Závěrečná tisková zpráva k vyhlášení
Audiovizuálních cen TRILOBIT 2025
Českého filmového a televizního svazu FITES
Novoměstská radnice, Praha: Audiovizuální ceny TRILOBIT udělené Českým filmovým a televizním svazem FITES za mimořádná audiovizuální díla byly vyhlášeny 22. ledna 2025 na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil
v Novoměstské radnici v Praze. Jedny z nejstarších filmových cen již po osmatřicáté poukázaly na díla s výraznou uměleckou kvalitou a s hodnotovým a společenským přesahem.
Ceny TRILOBIT 2025 se uskutečnily pod záštitou hlavního města Prahy. Záštitu přejal JUDr. Jiří Pospíšil, náměstek primátora hlavního města Prahy.
Audiovizuální ceny TRILOBIT uděluje a vyhlašuje Český filmový a televizní svaz FITES za přispění subjektů podporujících audiovizuální tvorbu. O udělení cen rozhoduje porota, kterou jmenuje Výkonný výbor FITES.
Porota Audiovizuálních cen TRILOBIT 2025 pracovala ve složení:
Bc. Jan BEZNOSKA / manažer Městského kina Beroun
Mgr. Zora CEJNKOVÁ / scenáristka, režisérka a spisovatelka
prof. MgA. Marek JÍCHA / kameraman, režisér, pedagog, digitální restaurátor
MgA. Ivana KAČÍRKOVÁ / filmová střihačka
PhDr. Jan LUKEŠ / literární, filmový a televizní publicista, kritik, historik a editor
MgA. Ivo POPEK / kameraman, režisér
PhDr. Jan SVAČINA / novinář, kritik a analytik, především televizní tvorby, místopředseda poroty
Ing. MgA. Roman VÁVRA / režisér, dokumentarista, předseda poroty

Pro ocenění Audiovizuálních cen TRILOBIT 2025 porota vybírala
z celkového počtu 78 snímků
animovaný 4, dokumentární 44, hraný 28, kombinovaný 1, ostatní 1
celková „nakoukaná“ stopáž: 5338 minut = 88 h. 58 min.
Ceny TRILOBIT 2025 byly uděleny následovně
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
HLAVNÍ CENU TRILOBIT 2025
Kláře Tasovské
za scénář a režii
a
Alexandru Kashcheevovi
za scénář, střih a zvuk
dokumentárního portrétu fotografky Libuše Jarcovjákové
Ještě nejsem, kým chci být
Tento dokument vypráví výjimečnou formou příběh fotografky, která většinu svého života prožila v anonymitě, aby po změně poměrů postupně narůstal její věhlas až k pomyslnému fotografickému Olympu. Svými snímky z běžných životních situací i z nejhlubšího soukromí důsledně mapovala svůj život, vlastní stavy a pocity v konfrontaci se světem „reálného“ socialismu. Neokázalé, ale do hloubky zkoumající pohledy za oficiální fasádu ukazovaly skutečný život a svět s jeho strachy a úzkostmi.
Tvůrci filmu zvolili celkem nevídanou tvůrčí metodu. Vybrali a kreativně poskládali obrazovou složku z více než 3 000 autorčiných fotografií. Paní Libuše Jarcovjáková vypráví klidným hlasem příběh svého života a autentické snímky jej vizuálně rozvíjejí. Skvělý střih a hudba spolu s ruchy dokreslují jedinečnou atmosféru tohoto díla.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
CENU MOC BEZMOCNÝCH 2025
Filipu Remundovi
za režii dokumentárního filmu
Štěstí a dobro všem
Porota oceňuje snímek Štěstí a dobro všem za poutavé zobrazení životního příběhu Vitalije a jeho rodiny. Díky nim můžeme nahlédnout ducha současného Ruska. Snímek bravurně zachycuje proměnu myšlení a hodnot po pádu Sovětského svazu na osudech vzdělaných, ale vnitřně troskotajících jedinců. Film si však zachovává odstup a neomezuje se na pouhý politický komentář. Je především portrétem člověka, který se snaží najít své místo ve světě, v němž se zklamání, nenávist a frustrace stávají živnou půdou pro autoritářský režim.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
CENU VLADISLAVA VANČURY 2025
teatrologovi a kritikovi divadelnímu, literárnímu, filmovému a televiznímu
Vladimíru Justovi
za pozoruhodné dílo záchrany, revize a obnovení naší paměti kulturní, společenské, estetické, ale i emocionální a volní. Vedle Ceny F. X. Šaldy, kterou Vladimír Just obdržel v roce 1997 za své umělecko-kritické dílo, přidává Cena Vladislava Vančury ocenění za jeho kontinuální působení v oblasti reflexe filmu a televize. A to reflexe založené na hlubokém vědomí souvislostí estetických i společenských a vzájemných přesahů a inspirací mezi obory i lidmi. Vědomí kontextu a nezamlčování faktů, to jsou dnes znovu a znovu aktuální devizy Justova uměleckého i společensko-kritického názoru.

Laudatio na Vladimíra Justa
Jestli stále ještě platí Plautovo nomen omen, mohl by být Vladimír Just klasifikován jako nenapravitelný kverulant. Ale dělat či myslet si něco na just nemusí být vůbec jen plodem sklonu člověka k naschválům. Může být prostě jen výrazem jeho nezrušitelného kritického myšlení, které se nenechá vykolejit žádným většinovým či oficiálním názorem. A trvá si na svém, všemu navzdory. Ostatně jak napsal za dob Skupiny bratří Justů jistě za oba jejich druhý úd, Vladimírův bratr Jiří: „Kritickým myšlením odkojen / Jen v hovadnu jsem spokojen // Sám sebe si vážím jen / Když blbec je mnou potrefen.“
Hned na první poslech je jasné, odkud vítr vane – od Voskovce a Wericha a jejich Osvobozeného, od Divadla satiry. Dokonce tak autenticky, že v jednom zápisu v tzv. knize přání a stížností se po jejich představení objevilo: „Nasrali jste mne, jako všichni, kdo jsou mladší a nadanější než já. Miroslav Horníček (& Svíťa). „Duch těchto divadel, jejich předchůdců a následovníků se ale zároveň stal Vladimíru Justovi předmětem teatrologického bádání, které vyneslo na světlo řadu nových poznatků a přispělo k vyplnění bílých míst v paměti i k nápravě spáchaných křivd. V podobě seriózního akademického výzkumu, nikdy však odosobněně. Naopak vždy s intenzivní vehemencí a společenským angažmá, vsazujícím výsledky výzkumu přirozeně do současného kontextu a „čerta se starám o to, píšu-li v tu chvíli publicistiku, kritiku nebo esejistiku“.
To už byl vlastní Vladimírův citát ze souboru jeho publicistiky a esejistiky z 90. let Poklona není můj obor a jakkoli může ten název svou nepokorou někoho iritovat, je to nanejvýš výstižná autocharakteristika. Ne že by Vladimír Just neuměl pochválit, vyzdvihnout klady posuzovaného díla, jeho hloubku a šířku záběru. Ale proč by to dělal, když na to může čtenář či divák přijít sám, zatímco on mu k tomu otevře ještě jinou perspektivu, tu svou, vědoucí i urputnou; ale svou? Do druhého dílu svého Slovníku floskulí mi kdysi napsal: „Věnuji jako svůj (Tvůj, náš) antivirový program.“ Řečový smog od té doby ještě zhoustl a Vladimírova schopnost chytat za slovo a prázdno za ním je dnes o to vzácnější.
Nebyl jsem v porotě Cen TRILOBIT, když byl Vladimír Just po léta jejím předsedou, a tak snad má slova nebudou považována za jakousi malou domů. Tedy za něco, co by on sám asi hned zařadil do sbírky svých jazykových klišé. Představuji si jen, s jakou naléhavostí v porotě prosazoval svá kritéria hodnot, neodpustiv si při tom jistě ani svou břitkou ironii, věda, že „humor není smáti se, ale lépe věděti“. Autorem tohoto poznatku není nikdo jiný než Vladislav Vančura a kruh se tak uzavírá.
Cena Vladislava Vančury míří k osobnosti, která nejen na půdě FITESU, ale především
v nesčetných dalších oblastech svého působení vykonala pozoruhodné dílo záchrany, revize a obnovení naší paměti kulturní, společenské, estetické, ale i emocionální a volní. Vedle Ceny F. X. Šaldy, kterou Vladimír Just obdržel v roce 1997 za své umělecko-kritické dílo, přidává Cena Vladislava Vančury ocenění za jeho kontinuální působení v oblasti reflexe filmu a televize. A to reflexe založené nikoli na fachidiotské oborovosti, kterou naopak vždy stíhal nemilosrdným posměchem, nýbrž na hlubokém vědomí souvislostí estetických i společenských a vzájemných přesahů a inspirací mezi obory i lidmi. Vědomí kontextu a nezamlčování faktů, to jsou dnes znovu a znovu aktuální devizy Justova uměleckého i společensko-kritického názoru.
Jan Lukeš, člen poroty
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
CENU TRILOBIT 2025
Viktoru Taušovi
za námět a režii filmu
Amerikánka
Amerikánka je zjevením originality a hlubokého lidského příběhu.
Vypráví o dívce vzdorující pohnutému lidskému osudu, jejím boji s přítomností a snění o budoucnosti. Je to příběh nezlomné naděje a nekonečné touhy po svobodě.
Prioritou filmu je emocionalita, umocněná mimořádnými hereckými výkony, především suverénně sugestivním projevem Kláry Kitto. Forma vyprávění je strhující – vodopád audiovizuálních nápadů, stylizované prostředí, výtvarně provokující podmanivá kamera, funkčně roztříštěná střihová skladba. To vše dělá z Amerikánky osobitý, výjimečný počin české kinematografie.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
CENU TRILOBIT 2025
Jiřímu Havelkovi
za námět, scénář a režii filmu
Zahradníkův rok
Porota film oceňuje:
Za hledání hlubšího smyslu našeho žití.
Za propojení rytmu filmového příběhu s ročním koloběhem přírody, který divákovi připomíná, že svět a příroda přesahují jakýkoliv lidský úděl.
Za invenční a filmově citlivé propojení dnešního příběhu s klasikem.
Za mlčení hlavního hrdiny, který diváka nutí přemýšlet nad svým jednáním a hodnotami.
Za jednoduchost a prostotu filmového vyprávění, které nepostrádá emocionální hloubku.
Za absenci příběhových banalit.
A v neposlední řadě:
Za subtilně vykreslený, přesto však mimořádně emotivně silný vztah zahradníka a jeho ženy, která ve filmu pronese jedinou větu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
CENU TRILOBIT 2025
Pavlu Soukupovi
za režii šestidílné televizní série
Metoda Markovič: Hojer
Z plejády u nás produkovaných detektivních seriálů vybočuje Metoda Markovič: Hojer skvělou režií, nápaditou kamerou i výbornými hereckými výkony. Jmenovitě dva hlavní představitelé, Petr Lněnička jako vyšetřovatel Markovič, a Petr Uhlík coby sexuální deviant a vrah Hojer, jsou ve svých úlohách pozoruhodní. Petr Uhlík se vtěluje do role patologické osobnosti s takovou přesvědčivostí, až budí obavu, aby si divák nepřenesl tento dojem i na herce samotného. Uznání zasluhuje i věrohodně vykreslená dobová atmosféra Československa 80. let. Televizní minisérie možná není typickým představitelem TRILOBITEM obvykle ceněných hodnot, jde však o počin natolik výjimečný, že si tuto cenu zaslouží.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
CENU TRILOBIT 2025
Dominiku Kalivodovi
za námět, scénář a režii dokumentárního filmu
Velký finále PSO
Celovečerní debut Dominika Kalivody je uhrančivým dokumentárním průletem pěti lety života stopadesátičlenné bandy symfonických nadšenců z Police nad Metují. Amatérského orchestru, který si ve svých čtrnácti letech vysnila a dodnes vede Petra Soukupová. Nápaditě sejmutá, dynamicky střižená a skvěle ozvučená jízda na horské dráze emocí přitom není jen radostnou přehlídkou splněných snů. Je i zprávou o soukromých i profesních obětech, kterými za ně protagonisté platí. Autenticita prožitku se ve filmu snoubí s humorným nadhledem a nezdolnou vírou v dobrý konec. Hledá-li někdo v dnešní nejisté době lék proti trudomyslnosti, film Dominika Kalivody zabere zaručeně.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje
ZCELA ZVLÁŠTNÍ CENU – CITRÓN 2025
České televizi
Cena CITRÓN je cena kritická, ale snad i léčivá, podporující svými ozdravnými látkami nápravu konstatovaných neduhů a selhání.
Porota Audiovizuálních cen TRILOBIT 2025 rozhodla udělit tuto cenu
v letošním roce České televizi za redukci kulturních pořadů na úroveň zpravodajství a publicistiky, s takřka úplným vyloučením pořadů umělecko-kritických a diskusních. Kam se poděly pořady jako Kinobox, Artmix, Divadlo žije, Katovna, U zavěšené knihy, Síto, Sněží, Studio Kroměříž, Třistatřicettři, Krásný ztráty, Terra Musica, Kultura.cz a další? Plní dnes samostatný kanál ČT art ještě účel, s nímž byl před lety otevřen? Vysílání kulturních pořadů patří mezi základní funkce média veřejné služby. Honba za masovou sledovaností nedává v tomto případě smysl.
Audiovizuální ceny TRILOBIT 2025 očima poroty
Roman Vávra, předseda poroty
„Co pamatuji, téměř každý rok v trilobití porotě žehráme, kolik se urodilo dobrých dokumentů a jak málo hraných filmů, které by měly společenský i mezinárodní přesah. Nemluvě o tom, že by navíc zaujaly širokou veřejnost. Letošní filmová produkce, mám dojem, byla v tomto směru vyrovnanější, a navíc kvalitativně nadprůměrná. Je až s podivem, kolik vzniklo filmů, seriálů a dalších audiovizuálních děl v zemi s neujasněnou kulturní politikou, za mnohdy až nedůstojných tvůrčích podmínek. Mrzí mě, že jsme museli ve finálovém hodnocení nechat pod čarou několik výborných titulů, které by si, dle mého, v minulých ročnících ocenění odnesly. Proto prosím berme i naše hodnocení, byť bylo poctivě a dlouze zvažované, jako pouze a jen "naše" rozhodnutí, s tím dovětkem, že nejdůvěryhodnějším porotcem bude až čas.“
Jan Lukeš, člen poroty
„Probírat se desítkami audiovizuálních děl přihlášených na některou z cen udělovaných Českým filmovým a televizním svazem FITES může být záležitostí do jisté míry stresující, nakonec ale i po svém povznášející. O ocenění se ucházejí díla svým založením i zaměřením někdy nesouměřitelná, žánrově odlišná a těžko porovnatelná, určená mnohdy naprosto odlišným diváckým kategoriím, a to věkem a vzděláním počínaje a kulturními preferencemi konče. O to větší je pak radost, když se v debatě nad nimi vyloupnou hodnoty nezpochybnitelné, dokonce i při různosti názorů jednotlivých členů poroty a jejich životní i profesní zkušenosti.
Tak se najednou ukáže, že plnou shodu najde filmový dokument složený „jen“ ze stovek fotografií, které před divákem jako za stara oživnou do nonkonformního uměleckého portrétu (Ještě nejsem, kým chci být). Že o dravé současnosti je možné hrát skoro beze slov a s pomocí sto let staré knižní klasiky, a přitom se povznést k nadčasovým horizontům (Zahradníkův rok). A že pořád ještě existuje entuziasmus společného usilování, kterému padne sice leccos za oběť, ale zdokumentovaný výsledek stojí svou euforií za to (Velký finále PSO).
Společná debata a vzájemná kvalitativní navigace ukázala také, že i v současné záplavě zaměnitelných televizních krimiseriálů je možné najít originální a svébytné režisérské a herecké gesto (Metoda Markovič: Hojer). Že v hraném filmu se nevytratila řeč podobenství a velkolepých vizuálních metafor postihujících úzkostná historická traumata (Amerikánka). A že naopak v postižení současných nadnárodních mentálních hrozeb dovede být český dokument nelítostně věcný a pravdivý (Štěstí a dobro všem).
O adeptovi na cenu za celoživotní dílo nastala shoda téměř okamžitě, její laureát reprezentuje vytrácející se příklad nezkostnatělé kritické investice (Vladimír Just). A dokonce i v množině adeptů na kritickou cenu se posléze podařilo nalézt zcela jednoznačnou shodu v poukazu na nedostatečnost a utilitárnost počínání instituce, která má péči o kulturní hodnoty a statky přímo v popisu práce (ČT).
Výsledek vypadá možná idylicky, ale je průmětem hledání společné řeči nejen v posuzovaných filmových a televizních artefaktech, nýbrž i mezi porotci navzájem, na základě vzájemné empatie a názorové tolerance, které se tak fatálně z našeho veřejného života vytrácejí. S lítostí zůstala stranou díla a jejich tvůrci, kteří by si bývali své ocenění také zasloužili. A to bylo možná na tomto ročníku TRILOBITA to nejlepší: že bylo z čeho vybírat a že se vedle tvůrců už zavedených objevily nové talenty s nemenším entuziasmem i výdrží, které si audiovizuální sféra zasluhuje. Oceněná díla jsou jen špičkou kvalit, které v oboru vznikají a kterým by se mělo dostat i ze strany státu daleko větší podpory. Lidé odcházejí, kultura a její duch zůstávají.“
Pořadatelé Audiovizuálních cen TRILOBIT
Český filmový a televizní svaz FITES, z. s. a městská část Praha 2
Partneři a sponzoři
Poděkování partnerům, sponzorům a podporovatelům:Státnímu fondu kinematografie, Syndikátu novinářů ČR,
INTERGRAMU, Festivalu Z lásky, Kateřině Žlebkové
Udílení Audiovizuálních cen TRILOBIT 2025 bylo možné sledovat na streamu
nebo přímý odkaz na stream:

Kontakt pro média: Helena Hejčová PR/tiskový servis hhejcova@gmail.com
Celá TZ o výsledcích:
Comments