Ceny Českého filmového a televizního svazu FITES byly uděleny 28.1.2026

HLAVNÍ CENU TRILOBIT 2026 porota jednomyslně udělila autorům filmu OTEC: režisérce Tereze Nvotové, kameramanu Adamu Suzinovi a herci Milanu Ondríkovi, za nápadité uchopení srdceryvného příběhu inspirovaného skutečnou událostí. Tvůrci natočili vícevrstevnatý film, který nezůstává u popisu tragédie – smrti dítěte – ale sugestivní formou zachycuje i díky mimořádnému hereckému výkonu Milana Ondríka nevyzpytatelné zákruty našeho podvědomí. Autoři také přesvědčivě ukazují, jak zrádný může být odsudek a unáhlený verdikt společnosti nad chybujícím jedincem.

CENU VLADISLAVA VANČURY 2026 porota udělila scenáristovi, režisérovi,fotografovi a básníkovi Dušanu Hanákovi a Hynku Bočanovi za rozsáhlou filmovou a televizní tvorbu, sahající od konce 50. let minulého století až do druhého desetiletí století našehoza citlivou celoživotní rekognoskaci našich individuálnícha společenských traumat, lidských vzestupů i pádů, dnů zádumčivosti i radosti

LAUDATIO na Dušana Hanáka a Hynka Bočana

Kinematografii bylo v roce 2025 sto třicet let, té české jen o tři roky méně. 0d vzniku společného státu se vyvíjela v oboustranně přínosné vzájemnosti s kinematografií slovenskou, takže o jejím vrcholném období v 60. letech se právem začalo hovořit jako o československém filmovém zázraku. Dnes srovnávání s touto epizodou může leckomu připadat jako zbytečný balvan na bedrech nových filmařských generací, faktem ale zůstane, že společensky, produkčně i ryze umělecky může mít sotva kdy reprízu.

Porotě TRILOBITA je proto ctí, že může Cenou Vladislava Vančury 2026 za celoživotní dílo ocenit hned dva protagonisty zmíněné éry, kteří významně přispěli ke kultivovanosti a mezinárodnímu věhlasu tehdejší domácí tvorby a jejichž díla tvoří dodnes součást tezauru naší kinematografie.

A protože hosté mají přednost, i když tenhle pořad patří stejně Slovákům jako Čechům, vyvolávám jménem nejdříve scenáristu, režiséra, fotografa a básníka Dušana Hanáka. Cenu mu porota uděluje za citlivou celoživotní rekognoskaci našich individuálních a společenských traumat, lidských vzestupů i pádů, dnů zádumčivosti i radosti. Uděluje ji tvůrci Obrazů starého světa, jak zní název jeho celovečerního dokumentu, či Růžových snů, jeho hraného filmu, zrozeného uprostřed nerůžové normalizační reality. Hledání štěstí a smyslu lidského bytí se stalo Hanákovým trvalým uměleckým údělem, za které si vysloužil obvinění z existencialismu a řadu ústrků, včetně letitých postihů jeho filmů. Navzdory tomu si kontinuitu své tvorby dokázal uhájit, neboť, jak napsal v jedné své básni: „Nevidím vás / očami / ale srdcom“. Poezie a fotografie se totiž staly dalšími médii jeho uměleckého názoru.

A nyní vyvolávám jménem scenáristu a režiséra Hynka Bočana. Jednotícím prvkem jeho rozsáhlé filmové a televizní tvorby je permanentní zájem o projevy české povahy, započatý už dramatem Nikdo se nebude smát a končící třeba čtyřmi řadami seriálu Zdivočelá země. Bočanova tvorba se vyznačuje řemeslnou precizností, nezvyklou žánrovou rozmanitostí i schopností využít co nejširších možností všech profesí zúčastněných na vzniku díla, herecké zejména. Nevyhnuly se mu politické restrikce za normalizace, cenzurní zákazy ani vynucované látky, přesto si zachoval kritický odstup a jeho dílo je dnes výmluvným uměleckým svědectvím i o nás samých.

Porota má za to, že její verdikt není jen významným individuálním oceněním profesním a etickým, ale že představuje také důrazný apel na péči o přirozené česko-slovenské kulturní a občanské vztahy.

text: PhDr. Jan Lukeš

Zkrácený záznam z předávání můžete sledovat na https://www.youtube.com/@FITESCHANNEL