V požehnaném věku nedožitých 89 let odešla mimořádná osobnost československého filmu padesátých a šedesátých let a polistopadový pedagog FAMU, který svůj poslední film jako režisér natočil v roce 1967, bylo to v předvečer Pražského jara. Film se jmenoval Stud. Originální autor i organizátor české filmové tvorby druhé poloviny 20. století Ladislav Helge zůstává nepominutelnou osobností moderní české kultury. Čest jeho památce!
Curriculum vitae Narozen 21. 8. 1927 v Praze. Otec Ladislava Helge byl krejčovský dělník a matka švadlenou. Inspirativní dětství prožil na Vinohradech, kde na tamní měšťanské škole byl jeho učitelem literatury spisovatel František Křelina. Od roku 1940 byl členem Dismanova recitačního a divadelního souboru dětí a mládeže Čs. rozhlasu v Praze, jehož činnost byla spojena i s filmovými projekcemi. Za války byl nasazen jako soustružník v Nové Pace. Probuzený zájem o film ho po válce přivedl ke zkouškám na právě zakládanou Filmovou a televizní fakultu AMU. Ke studiu však přijat nebyl. Po válce pracoval jako archivář Československého filmového ústavu, spolupracoval s jeho zakladatelem Jindřichem Brichtou, od roku 1947 přešel do FSB, kde působil na filmech režiséra Jiřího Krejčíka jako zástupce vedoucího výroby (Ves v pohraničí, 1948) a pomocný režisér (Svědomí, 1948, Frona, 1954), a jako asistent režie Jiřího Sequense (Olověný chléb, 1953) a Břetislava Pojara (Dobrodružství na Zlaté zátoce, 1955). U tohoto filmu, který vznikl za krátké existence Studia dětského filmu (1953-1955) se s Vladimírem Pazourkem a Břetislavem Pojarem podílel též na scénáři, od spolurežie s Pojarem upustili oba ještě před koncem natáčení. V roce 1952 spolupracoval mj. na dlouhometrážním dokumentu Čs. armádního filmu v režii Ivana Friče Vítězný pochod. Zájem o dětskou tematiku vedl k samostatnému režijnímu debutu Škola otců (1957) s Karlem Högrem v hlavní roli, který vzbudil mimořádný zájem veřejnosti i respekt kolegů. Posledním jeho realizovaným filmem je Stud z roku 1967, který byl potvrzením a zároveň i vyvrcholením Helgeho „cesty za občanským filmem“. Přervala ji okupace armád Varšavské smlouvy a následná normalizace. Na ustavujícím sjezdu Svazu čs. filmových a televizních umělců (FITES) v roce 1965 byl zvolen místopředsedou, v letech 1969-1970 byl vedoucím tajemníkem české části už federalizovaného FITES. Zároveň vykonával v letech 1968-1970 funkci předsedy reformního Koordinačního výboru tvůrčích svazů. Po vyloučení FITES z Národní fronty v lednu 1970, a tím jeho okamžitém zrušení, byl i on vystaven politické perzekuci. Do roku 1972 mohl ještě pracovat jako dabingový režisér, pak proti němu normalizační režim uplatnil zákaz činnosti ve filmu. Dlouho neúspěšně hledal jiné zaměstnání, nakonec zakotvil jako úředník za přepážkou pošty v Košířích. Až od podzimu 1977 se uchytil jako scenárista a režisér Laterny magiky. V roce 1990 stanul na jedno volební období v čele obnoveného FITES, byl později přizván k pedagogické činnosti na Filmové a televizní fakultě AMU, k vlastní filmové tvorbě se však už nevrátil. V lednu 2009 režisér Ladislav Helge převzal v berounském kině Mír cenu Vladislava Vančury. Za celoživotní tvůrčí a mravní přínos české kinematografii mu ji udělil Český filmový a televizní svaz FITES.
Ze zdůvodnění návrhu Českého filmového a televizního svazu FITES na udělení Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize Ladislavu Helgemu (Cena mu byla udělena v roce 2012).
Osobitý tvůrce, který se k samostatné práci propracoval přes filmový archiv a asistenci na dílech jiných režisérů, filmař s důrazem na psychologickou stavbu příběhu i jednotlivých postav, důsledný Don Quichotte „občanského filmu“, tvůrce obdařený v oboru vzácnou poctivostí, trpělivostí, pracovitostí, vysokými nároky na sebe samého a z nich vyplývající i neformální autoritou u kolegů, která trvá dodnes. Filmař milující svou profesi, ale ochotný podílet se i na organizaci kinematografie pro své kolegy, obětavý a pozorný pedagog, bytostný intelektuál s širokým kulturním a občanským přesahem - neochotný ztrácet čas banalitou . . . Členové dnešního výkonného výboru Filmového a televizního svazu si v souvislosti s výběrem kandidátů na cenu ministra kultury vzpomněli na režiséra, někdejšího odvážného a obětavého představitele FITESu od roku 1965, v sedmdesátých letech pak úředníka pošty v Praze-Košířích, který svůj poslední celovečerní hraný film natočil v roce 1967. Přitom dva z jeho filmů – ten první a poslední – budou čnít v historii naší kinematografie jako milníky, které se nepodařilo umenšit nebo zničit ani sovětskými tanky dosazené věrchušce za dob okupačního a normalizačního režimu v Československém filmu. I po dvaceti letech života ve svobodě nejen Helgeho filmy, ale též jeho pevná a nezlomená osobnost, jsou obdivované a příkladné nejen pro kolegy-pamětníky, ale i pro mladší milovníky filmu, badatele a historiky, kteří často respektem šetří. V záměru ocenit celoživotní tvorbu Ladislava Helgeho akcentujeme i pevnost jeho profesně občanského postoje, nesnížení se k normalizační „tvorbě“ podle diktátu zločinné dramaturgie FSB okupačního režimu. Výsostný umělec nepřistoupil na kompromisní předstírání kinematografie, které v sedmdesátých a osmdesátých letech cynicky zaneřádilo společnost zbytečným šumem, ač to znamenalo umlčení vlastních filmařských aspirací. V tomto smyslu Ladislav Helge dokázal „říci ďáblovi NE!“. Oceňujeme proto nejen jeho konkrétní filmy, scénáře, uměleckou a pedagogickou činnost, ale i jeho bolestná a statečná rozhodnutí jako vrcholně kulturní a lidský postoj.
Filmografie Škola otců - 1957, námět Ivan Kříž, scénář s Ivanem Křížem – v anketě měsíčníku Film a doba 4/leden 1954 byla filmovými kritiky Škola otců označena za nejlepší film uplynulého roku spolu se Zářijovými nocemi. Velká samota - 1959, podle románu Ivana Kříže Velká Samota, scénář s Ivanem Křížem Jarní povětří - 1961, na motivy románu Jana Otčenáška Občan Brych, scénář s Janem Otčenáškem Bílá oblaka - 1962, námět a scénář Juraj Špitzer Bez svatozáře - 1963, podle románu Jana Otčenáška Plným krokem, scénář s Janem Otčenáškem První den mého syna - 1964, podle stejnojmenné novely Ivana Kříže, scénář s Ivanem Křížem Stud - 1967, námět Ivan Kříž, scénář s Ivanem Křížem
ASISTENTSKÉ PRÁCE Jan Roháč z Dubé (Vladimír Borský, 1947) Ves v pohraničí (Jiří Krejčík, 1948) Svědomí (Jiří Krejčík, 1948) Císařův pekař – Pekařův císař (Martin Frič, 1951) – Ladislav Helge působil v první fázi projektu až do odchodu Jiřího Krejčíka Olověný chléb (Jiří Sequens, 1953) Živnost paní Warrenové (Jiří Krejčík) – Divadelní hra inscenovaná v přímém televizním přenosu Frona (Jiří Krejčík, 1954) Dobrodružství na Zlaté zátoce (Břetislav Pojar, 1955) – Ladislav Helge působil jako spolurežisér a odešel před dokončením natáčení
NEREALIZOVANÉ SCÉNÁŘE Věž Báječná neděle Jitřní země Román a já Neohlížej se, zkameníš Osamělý jezdec Mizerné probuzení Dunivý krok Horečka Jak se u nás peče chleba
VYBRANÉ PRAMENY BILÍK, Petr: Ladislav Helge Cesta za občanským filmem, Kapitoly z dějin československé kinematografie po roce 1945, Host – vydavatelství, s.r.o. , Brno 2011 HULÍK, Štěpán: Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968-1973) Academia Praha 2011